Ve 14. či 15. roce života se jen malá část žáků umí rozhodnout o svém dalším životním osudu a má jasnou představu o své budoucí profesní kariéře.
Ti zbývající, a jejich značné procento, to mají těžší: buď mají horší prospěch, a také si nejsou jisti, zda jsou studijní typ. Zda by dokázali zvládnout střední a popřípadě i vysokou školu. Anebo by je bavilo spíš řemeslo? Anebo také nic z toho – je známo, že v tomto období dospívání nemá člověk o své budoucí povolání a kvalitu života, která se od něj odvíjí, téměř žádný zájem.
Chceš vědět, hodíš-li se ke studiu, a jestli u něj také vydržíš? Zkus si seriózně odpovědět na tyto otázky:
Máš přesnou představu o oboru, kterému se chceš v životě věnovat? Jsi schopný se na něj se svým současným prospěchem dostat, tj. složit přijímací zkoušky? V případě, že tě na střední školu nepřijmou, nevzdáš se, průběžně se budeš na další zkoušku připravovat a zkusíš to příští rok znovu? I když nemáš zájem o konkrétní obor, víš, že chceš studovat, studovat a studovat…? Máš podporu rodičů, včetně té finanční? Vydržíš na střední škole celé čtyři roky, budeš se snažit složit všechny zkoušky a vypracovat seminární práce na výbornou? Na maturitu se dokonale připravíš, složíš úspěšně maturitní zkoušku a přihlásíš se na vysokou školu, případně na vyšší odbornou školu?
Jestliže už před opuštěním základní školy odpovíš na tyto otázky kladně a dokonce se na jejich naplnění těšíš, bude pravděpodobně tvým údělem dlouhodobé studium a vzdělávání se, a to za účelem získání co nejvyššího profesního postu.
Někdy si žák, jeho rodiče, a dokonce i učitelé myslí, že studium pro něj není vhodné, že si má zvolit nějaký učební obor. Často se stává, že se v něm člověk nejen najde, ale dokonce pokračuje v pětiletém učebním oboru, zakončeném maturitní zkouškou a hned poté si dokáže založit vlastní firmu. Má totiž vzdělání, doplněné dostatečnými praktickými zkušenostmi, což je velmi dobrý odrazový můstek k vlastnímu podnikání.
