Už se vám stalo, že jste se ráno probudili a náhle jste si vzpomněli, že jste od včerejška bez práce? Tak víte sami nejlépe, jaký psychický nápor to je. Ztrátu zaměstnání po letech praxe v jednom oboru, a mnohdy i u jedné firmy, málo kdo dokáže překonat s úsměvem na rtech.
Nejenže si člověk náhle připadá zbytečný, neschopný, neužitečný, a bůh ví co ještě, ale vzápětí přijdou myšlenky typu „jak uživím sebe a rodinu“? Pomyšlení o stěhování z bytu, prodeji movitého i nemovitého majetku, aby se dalo přežít, pronásledují člověka v každém okamžiku. Komu se to nepřihodilo, a slyšel o této situaci jen v médiích, neuvěří.
Obzvláště muži středního tento stav nesou velice těžce – mají pocit, že jako živitelé rodin naprosto zklamali, neboť stále ještě závisí ekonomický chod domácnosti většinou na nich.
Dříve, v dobách, kdy se pracovat muselo, byla jistota pravidelného finančního příjmu samozřejmostí a o tom, že by rodina neměla na živobytí, anebo by dokonce přišla o střechu nad hlavou, nikdo neuvažoval, neboť to vskutku nehrozilo. A ten, kdo nepracoval, byl flákač a fluktuant…
V podobně těžkém rozpoložení jsou určitě při ztrátě pracovního místa matky samoživitelky.
Osoby kolem padesáti let často novou práci najdou, ale zpravidla v úplně jiném oboru. A na řadu přijde rekvalifikace, školení, kurzy a další typy vzdělávání. Třeba i bakalářský obor se vším všudy – tedy včetně bakalářské práce a titulem.
Lidem ve středním a starším věku povětšinou chybí jazykové znalosti, a tak mladší adepti na pracovní pozici mají v tomto ohledu nespornou výhodu, neboť mnozí vládnou i dvěma cizími jazyky.
Mladší ročníky se se situací ztráty zaměstnání vyrovnávají lépe, neboť vyrostli v době, kdy už je taková situaci normální a je součástí každodenní reality. Prostě se nahlásí na Úřadu práce a s jeho pomocí, či vlastním přičiněním, mohou brzy najít práci novou, i když ne třeba právě v oboru.
