Že je dnes vzdělání samozřejmé, ba dokonce povinné, víme všichni a některým jedincům se to líbí pramálo. Napadlo vás však, že tomu tak nebylo vždycky? Třeba střední a vyšší vzdělávání dívek bylo dříve nemyslitelné.
Že je dnes vzdělání samozřejmé, ba dokonce povinné, víme všichni a některým jedincům se to líbí pramálo. Napadlo vás však, že tomu tak nebylo vždycky? Třeba střední a vyšší vzdělávání dívek bylo dříve nemyslitelné. Až před 130 lety se situace ve vzdělávání žen výrazně změnila. Velký podíl na tom nesla naše významná spisovatelka Eliška Krásnohorská, která se velkou měrou zasadila o to, že v září 1890 bylo otevřeno První dívčí gymnázium v Praze s názvem Minerva (římská bohyně moudrosti a vzdělanosti), které bylo ukončené maturitou. A nebylo první jen v Čechách, nýbrž v celé střední Evropě. Poprvé se mohly dívky plně připravovat na vysokoškolské vzdělání. Přijímány byly absolventky měšťanských a dívčích škol. Dnešním pokračovatelem je Gymnázium Elišky Krásnohorské v Praze – Michli. Poznámka: od 70. let 19. století mohla děvčata navštěvovat chlapecká gymnázia, avšak jen jako pasivní posluchačky, což jim neposkytovalo žádné ucelené znalosti a už vůbec ne možnost hlásit se na univerzitu.
Studijní program byl stejný, jako měli chlapci, ale místo osmiletého studia, ho dívky musely zvládnout za pouhých 5 let, takže během prvního ročníku (od 14. let) musela děvčata zvládnout předměty, které se učili chlapci na I. stupni chlapeckých gymnázií, a to hlavně latinu a řečtinu. První maturantky tedy absolvovaly v roce 1895. Ženy si poté většinou našly vhodné zaměstnání – pokud se tedy nevdaly a nevěnovaly se domácnosti a dětem. Avšak v roce 1897 bylo ženám povoleno studovat na filosofické fakultě, a záhy na medicíně, farmacii a právnické fakultě a mnoho absolventek gymnázia se tam hlásilo. První doktorát filosofie v Praze získala Zdeňka Baborová v roce 1901 a v dalším roce jsme měli první lékařku Annu Honzákovou.
V roce 1905 bylo v Praze otevřeno druhé dívčí gymnázium.
